Bicí v bytě: elektronická vs. akustická souprava pro domácí hraní

Hra na bicí patří k nejhlučnějším koníčkům – a to může být v bytových podmínkách pořádná výzva. Pokud milujete bicí a chcete cvičit doma, jistě řešíte dilema: pořídit si akustickou soupravu, nebo raději elektronickou? V tomto článku srovnáme elektronické vs. akustické bicí z hlediska domácího použití. Zaměříme se na hlučnost, prostorové nároky, přenosnost, pocit ze hry, údržbu a životnost, výbavu a funkce. Také nabídneme konkrétní tipy, jak tlumit zvuk a vibrace, a poradíme, jak přistupovat k domácímu cvičení. Článek je určen začátečníkům i pokročilým hobby bubeníkům, kteří chtějí hrát v bytě, a zároveň si zakládá na odbornosti a praktických zkušenostech.

Hlučnost: sousedé vs. vaše bicí

Hlučnost je pro hru v bytě klíčovým faktorem. Zde mají elektronické a akustické soupravy zásadně odlišné vlastnosti:

• Akustické bicí: Jsou velmi hlasité – při běžné hře mohou dosahovat 90–120 dB (což odpovídá hlučnosti motorky či dokonce startujícího proudového motoru). Taková úroveň hluku snadno pronikne zdmi a podlahami, takže bez odhlučnění akustické bicí v bytě téměř nelze používat. Pokud byste se do toho pustili, riskujete rychlý konflikt se sousedy. Hraní na nelimitovanou akustickou sadu v bytě může připomínat zemětřesení v celém domě – zvuk akustických bubnů je bohatý na basové frekvence a rezonanci, která se těžko krotí. Proto při akustických bicích platí, že bez robustní zvukové izolace se domácí cvičení neobejde a i tak by bylo omezeno jen na dobu, kdy nevadí ostatním. Navíc nutností je ochrana sluchu – hráč na akustické bicí by měl používat špunty nebo sluchátka, protože hlasitost snadno překračuje bezpečných ~85 dB.

• Elektronické bicí: Drtivou výhodou elektronických sad je výrazně nižší hlučnost. Údery do gumových či síťových padů generují jen tlumený zvuk (~60–75 dB, tedy na úrovni běžné konverzace či projíždějícího auta). Navíc samotný „hudební“ zvuk jde do sluchátek nebo do tichého monitoru, takže navenek není skoro nic slyšet. Za zavřenými dveřmi vedlejšího pokoje jsou elektronické bicí stěží postřehnutelné, na rozdíl od „zubydrkotajícího“ rámusu akustických bicích. Pozor – elektronické bicí nejsou úplně nehlučné: slyšet jsou mechanické údery paliček na pady a hlavně dunění šlapky kopáku a hi-hat pedálu, které se jako vibrace mohou přenášet do podlahy. V paneláku tak může sousedy pod vámi rušit “dusání” bass drum padu, i když vy hrajete potichu. Naštěstí existují řešení (viz níže) – např. speciální gumové odhmotňovací podložky pod pedál (tzv. noise eaters) dokáží tyto otřesy výrazně omezit. Celkově ale platí, že elektronická souprava umožňuje cvičit potichu: můžete hrát do sluchátek a neriskujete opadanou omítku ani vystěhování ze strany sousedů. Jak trefně poznamenal jeden výrobce, „elektronické bicí mají až o 85 % nižší hlasitost než akustické“ (u high-end modelu Roland VAD506)– to je rozdíl, který v bytě rozhoduje.

Shrnutí hlučnosti: Pro bytové podmínky jsou elektronické bicí jasným vítězem. Akustickou soupravu lze doma použít jen velmi omezeně a za cenu důkladného tlumení. Elektronické bicí naproti tomu umožňují hrát kdykoli – hlasitost máte plně pod kontrolou (stačí ztlumit sluchátka či kombo). Pokud je vaší prioritou tiché cvičení, elektronická sada je prakticky nezbytnost.

Prostorová náročnost: kolik místa bicí zaberou

Dalším kritickým faktorem je místo v bytě. Bicí soupravy obecně nejsou malé nástroje, ale jsou v tomto ohledu rozdíly:

• Akustická souprava: Tradiční bicí zabírají poměrně hodně prostoru. Už kompletní sada s hardwarem (stojany na činely, snare, držáky tomů atd.) vyžaduje značný „otisk“ na podlaze a nevejde se jen tak do rohu místnosti. Standardní akustická sestava (kopák, snare, 2–3 tomy, hi-hat, 2–3 činely) potřebuje nejen plochu, ale i prostor kolem pro pohodlné hraní. Pokud bydlíte v menším bytě, plnohodnotná akustická bicí souprava může zabrat většinu jednoho pokoje. Jak uvádí jeden zdroj, akustické bicí jsou rozměrově větší a vyžadují hlavně dostatek prostoru. Zkrátka, „potřebují hodně místa na sestavení“. Existují sice kompaktnější varianty akustických bicích (např. jazzové nebo cestovní mini-soupravy), ty ale pořád generují akustický hluk – místo tedy není jediný problém. Pokud však máte pro bicí vyhrazenou odhlučněnou místnost, velikost akustické sady už může být méně podstatná.

• Elektronická souprava: Většina elektronických bicích je konstruována s ohledem na úsporu místa. Pady jsou často menší než klasické bubny a vše bývá uchyceno na kompaktním rámu (racku). Typická e-sada má všechny bubny a činely na jednom stojanovém systému, který lze složit relativně na malý půdorys. Drum rack zabírá méně místa než rozmístěné akustické bubny. Některé elektronické bicí (např. základní modely) lze dokonce snadno složit či sklopit a po hraní třeba zasunout ke stěně nebo pod postel. To z nich dělá skvělé řešení pro malé byty – když dohrajete, prostě je složíte a uklidíte (což u akustických bubnů prakticky nejde, kdo by pořád sundával blány a skládal korpusy na skříň). Prostorová nenáročnost je tedy silnou stránkou e-bicí. Samozřejmě i zde existují výjimky – špičkové elektronické soupravy v tzv. akustickém designu (s reálnými korpusy) mohou mít podobné rozměry jako akustické bicí. Ale běžná elektronická sada pro domácí hraní mívá menší průměry padů, užší rozmístění a celkově úspornější design.

Shrnutí prostoru: Pokud řešíte každý metr čtvereční, elektronické bicí vyhrávají. Do malého pokoje se snáze vejde kompaktní e-sada na racku než rozložený akustický kit. Máte-li však prostornou místnost a nevadí vám objemná aparatura, může vám akustická souprava posloužit – počítejte ale s tím, že ji asi necháte trvale sestavenou (není reálné ji denně stavět a sklízet). Elektronické bicí nabízejí větší flexibilitu v uspořádání: můžete je občas přemístit, natočit jinak rack atd., a byt se kolem nich dá lépe zařídit.

Přenositelnost: stěhování a mobilita soupravy

S prostorem souvisí i přenositelnost, tedy jak snadno lze bicí přemístit či převážet. Tady opět najdeme rozdíly:

• Akustické bicí: Přenášet klasickou bicí soupravu je náročné. Každý buben je samostatný objemný předmět, k tomu těžké kovové stojany a hardwarová páková hi-hat, basový pedál, několik činelů – to vše zabere hodně místa i ve složeném stavu a něco to váží. Stěhování akustických bicích obvykle znamená rozložit celou sadu na díly, zabalit korpusy do obalů, stojany do tašek, činely zvlášť – a i tak je toho hodně. Pro jednu osobu je přeprava kompletní sady výzva; často je třeba auto kombi nebo dodávka. V rámci bytu akustické bicí také moc „neuklidíte“ – nesložené překážejí, složené jsou stále velké kusy (kopák se pod postel nevejde).

• Elektronické bicí: Tyto sady bývají lehčí a integrovanější, což usnadňuje manipulaci. Většina e-bicích je na jednom rámu, takže je můžete (často ve dvou) přenést jako celek z jednoho kouta pokoje do druhého. Některé menší modely umožňují rychlé složení – např. sklopíte ramena racku s pady a odnesete je jako větší „balík“. Elektroniku samozřejmě musíte opatrně – je tu modul (mozek sady), který je dobré odmontovat a zabalit zvlášť při delším převážení, aby nedošlo k poškození. Každopádně mobilita e-bicí je vyšší. Dokonce existují ultrakomaktní elektronické soupravy (tzv. cestovní nebo portable e-drums), které se vejdou i do větší tašky. Pro domácí použití to znamená, že můžete bicí třeba jednou za čas přesunout, přestavět pokoj, nebo je odvézt na chatu – s akustickou sadou taková flexibilita téměř nehrozí. Malé elektronické sety (např. Alesis Nitro Mesh, Roland TD-1 série apod.) váží kolem 15–20 kg a složíte je do jednoho balíku. Samozřejmě větší e-sady s dřevěnými korpusy (Roland V-Drums Acoustic Design apod.) už mají mobilitu srovnatelnou s akustickými – tam přenosnost není výhodou. Pro běžné elektronické bicí ale platí, že jsou snadno přenosné a usnadňují život (např. stěhujete-li se do jiného bytu, odvezete je bez obtíží). Jen nezapomeňte, že k hraní potřebujete elektřinu – elektronické bicí musíte zapojit do zásuvky (případně do kompa či sluchátek), takže kdekoli bez proudu si na ně jen tak nezahrajete. V rámci bytu je to ale samozřejmost.

Shrnutí přenosnosti: Elektronické bicí jsou obecně skladnější a lépe přenosné (jednodušší manipulace, méně objemných částí). Akustické bicí jsou těžší a rozměrnější, jejich transport je složitý. Pro domácí hraní to znamená, že e-sadu můžete snadno přesunout či uklidit, zatímco akustická nejspíš zůstane tam, kde ji postavíte. Pokud potřebujete mobilní řešení (např. cvičit u kamaráda, vozit na chatu), zvažte spíše elektronickou sadu nebo alternativy jako skládací cvičná souprava.

Realističnost pocitu ze hry (feeling a odezva)

Pro bubeníka není nad pocit ze hry na skutečné bubny. Jak jsou na tom elektronické bicí ve srovnání s akustickými, co se autentičnosti zážitku týče?

• Akustické bicí: Nabízejí stoprocentní autentický pocit, jaký od bubnů čekáte. Palička dopadá na skutečnou blánu, činely jsou kovové talíře – cítíte vibrace, rezonanci a fyzickou odezvu nástroje. Akustické bubny živě reagují na každou dynamiku: od jemného šustění metliček po agresivní rimshot – vše slyšíte i cítíte okamžitě a přirozeně. Fyzický kontakt (tzv. feedback do rukou) z úderu do akustického bubnu nebo činelu je pro mnoho hráčů nenahraditelný. Dynamický rozsah akustických bicích je obrovský – můžete hrát extrémně potichu i ohlušivě nahlas plynule podle síly úderu. To vše dává bubeníkovi plnou kontrolu nad výrazem. Stručně řečeno, hra na akustickou soupravu je “skutečná”: zvuk vzniká přímo vaším zásahem, máte zpětnou vazbu ušima i tělem (vibrace, tzv. rebound paliček, pohyb vzduchu od blan). Pro začínajícího hráče je cenné naučit se zvládat právě tuto fyzickou realitu – poznat, jak úhoz ovlivní tón a hlasitost.

• Elektronické bicí: Tady je potřeba přiznat, že i když se technologie neustále zlepšují, pocit ze hry na e-bicí se trochu liší. Zvuk nevzniká přímo úderem, ale úder je snímačem (triggerem) přeměněn na elektronický signál a ten spustí z modulu příslušný zvukový sampl. Můžeme to přirovnat k řeči: hraní na akustické bicí je jako mluvit svým hlasem, zatímco hraní na elektronické je jako pustit záznam svého hlasu. Moderní e-sady s kvalitními mesh blánami už nabízejí velmi slušný odskok paličky a napodobují pocit skutečné blány. Síťované blány (mesh heads) jsou oblíbené, protože jednak jsou tišší a jednak mají podobný „spring effect“ jako akustická blána při úhozu. Naopak levnější gumové pady mohou působit tvrdě nebo „odlehle“ – jejich odraz je jiný a pro citlivé hráče méně realistický. Také průměry padů bývají menší (typický elektronický rytmičák má 8–12″ místo 14″), takže musíte hrát přesněji na menší plochu. Cítíte menší vibrace, protože pad nevyzařuje tak jako dřevěný korpus bubnu – to někomu vadí, jinému ne. Dynamika u elektronických bicích je omezená rozsahem zvukových vzorků: u špičkových modulů je vrstvení samplů plynulé a velmi citlivé, ale u levnějších sad může docházet k tomu, že “udeříte silně, ale modul přesto zahraje slabý zvuk” či naopak, prostě jste odkázáni na interpretaci triggeru. Technologie se zlepšuje, ale např. víření (roll) nebo velmi jemné ghost noty může elektronika interpretovat jinak než akustický buben. Také chování činelů (dusení, vícenásobný odpich) nemusí být u e-sad stoprocentní – high-end modely mají vícezónové činely a senzory po celém obvodu, takže se blíží realitě, ovšem základní pady mívají 1–2 zóny a jednodušší odezvu.

Můžeme si to shrnout: Akustické bicí vedou v pocitu a odezvě – jsou to reálné bubny se vším všudy (proto profesionálové často preferují ve studiu i na pódiu akustiku pro její živost a přirozenost). Elektronické bicí udělaly obrovský pokrok a špičkové modely se pocitově blíží akustickým (některé mají dokonce plnohodnotné dřevěné korpusy s triggery, tzv. hybridní soupravy). Přesto pokročilejší bubeník pozná rozdíl – zejména v oblasti dynamiky, odezvy pedálů a nuance zvuku. Na druhou stranu, začátečník či hobby hráč si na dobré elektronické sadě zahraje velmi komfortně. Pokud je to vaše první bicí souprava, pravděpodobně nebudete vnímat jemné rozdíly v odskoku paliček nebo chování činelu – hlavní je, že můžete cvičit základní rytmy a techniku. Navíc některé návyky z e-bicí jsou plně přenositelné – pokud cvičíte poctivě na mesh padech, při přechodu na akustiku budete potřebovat jen krátké přizpůsobení (např. dávat větší pozor na dynamiku a na skutečný zvuk v prostoru). Doporučuje se ale, pokud to jde, čas od času si zahrát i na akustické bicí, abyste cítili ten rozdíl a uměli ovládat také akustický nástroj.

Údržba a životnost: péče o bicí v bytě

Každý nástroj potřebuje údržbu a bubny nejsou výjimkou. Co vás čeká s údržbou akustické vs. elektronické soupravy?

• Akustické bicí: Jsou to klasické hudební nástroje, takže počítejte s určitou péčí. Především ladění (tuning) – bubny mají blány, které je třeba pravidelně ladit klíčem, aby dobře zněly. To je dovednost, kterou se bubeník musí naučit. Dále opotřebení blan: podle intenzity hraní je potřeba blány měnit, klidně co pár měsíců až rok (u častého hraní či silových stylů i častěji), protože se vytahají nebo prasknou. Činely mohou prasknout, pokud do nich hráč tluče špatnou technikou nebo příliš silně – a kvalitní činely stojí tisíce korun za kus, takže to je drahé „spotřební zboží“. Kromě toho paličky – ty odcházejí běžně (štípou se, lámou), takže je potřeba mít zásobu. Hardware (šrouby, stojany) je dobré občas dotáhnout, promazat pedál apod. Také prach – činely i bubny budete časem leštit a otírat. Celkově akustické bicí mají více součástí, které podléhají opotřebení: blány, paličky, činely, filcové podložky, pružiny v pedálech… Je dobré s tím počítat (např. každý rok investovat do nových blan a paliček, jednou za pár let možná nový činel). Životnost samotných korpusů je ovšem dlouhá – kvalitní bubny vydrží desítky let (dřevěný korpus nebo kovový snare se může dožít veteránského věku). Akustická sada je tedy dlouhodobá investice, ale musíte do ní průběžně dokupovat “spotřebák” a dělat údržbu (ladit, měnit, čistit).

• Elektronické bicí: Tyto soupravy mají údržbu jednodušší. Není třeba ladit – padům je jedno, jak jsou utažené (u mesh blan se sice dá napnout odskok, ale nemá to vliv na zvukový tón). Zvuk je dán modulem, takže elektronika nepotřebuje naladit ani seřídit. Blány padů (pokud jsou síťové) sice také podléhají opotřebení, ale zpravidla vydrží velmi dlouho (řádově roky) a jejich výměna není tak častá jako u akustických – a bývají i levnější. Gumové pady vydrží ještě déle, ty se maximálně mohou trochu prodřít na povrchu po mnoha letech. Triggery a elektronika – kvalitní značkové sady vydrží dlouho bez poruchy, pokud je nepřetěžujete. Může se stát, že odejde čidlo v padu (např. u hi-hat kontroléru či šlapky) – to se pak musí nechat vyměnit/opravit. Obecně ale e-bicí nevyžadují téměř žádnou údržbu: občas utřít prach, zkontrolovat kabely, aktualizovat firmware modulu (pokud výrobce vydá novou verzi). Náklady na údržbu jsou minimální– odpadá kupování blan a činelů. Na druhou stranu, životnost elektroniky je omezená morálně i technicky – může se stát, že za 10–15 let už modul nebude odpovídat moderním standardům zvuku, nebo se objeví problém se součástkou, která se těžko shání. Odhaduje se, že při běžném používání vydrží elektronická bicí sada 5–15 let než něco zásadního doslouží. Samotné pady a hardware (rack) vydrží klidně déle, často jen vyměníte modul za novější a jedete dál. Elektronické soupravy tak mají nízké průběžné náklady, ale je dobré šetřit na budoucí upgrade či výměnu, až to jednou bude potřeba. Také myslete na spotřebu energie – modul a případně ozvučení vyžadují elektřinu, což sice nejsou velké částky, ale oproti akustickým (které žádnou elektřinu nepotřebují) tu jistý náklad navíc je.

Shrnutí údržby: Akustické bicí = více mechanické práce a průběžných investic, elektronické bicí = méně starostí. Akustiku ladíte, měníte blány a riskujete poškození činelů; elektroniku v podstatě zapnete a hrajete bez ladění a s minimem opotřebení. Pro domácí nenáročné hraní tak může být e-sada pohodlnější (nemusíte se učit ladit, neřešíte prasklé blány). Na druhou stranu, někoho právě to “hrábnutí si na šrouby” baví – ladění a péče o akustické bubny je součást bubenické alchymie. Záleží tedy, zda chcete být spíš technik a údržbář (akustika), nebo uživatel bez starostí (elektronika). Každopádně v bytě oceníte, že elektronické bicí nezatěžují okolí ani při údržbě – např. ladění akustiky znamená zase bouchat do blan klíčem a testovat zvuk (což je opět hluk), zatímco elektroniku jen promažete pedál potichu a je hotovo.

Výbava a funkce: co bicí soupravy umí a nabízí

Moderní doba přináší do světa bicích spoustu vychytávek. Zde elektronické bicí jednoznačně vedou, protože kromě samotného bubnování nabízejí celou plejádu technologií. Podívejme se na rozdíly:

• Elektronické bicí – funkce: Elektronická sada není jen tichá; je to také malé studio a učitel v jednom. Typický sound modul elektronických bicích obsahuje desítky až stovky zvuků bicích souprav – od akustických jazzových, rockových, metalových bubnů přes elektronické zvuky až po perkuse. Stiskem tlačítka změníte celou sadu, takže za cenu jedněch bicích máte nekonečno variant zvuku. Dále modul často nabízí metronom, výukové a cvičební programy (měření přesnosti, rytmické hry, vestavěné tréninkové lekce). Můžete si pouštět doprovodné skladby – buď ty interní, nebo přes AUX vstup či Bluetooth připojit telefon a hrát s oblíbenou písničkou. Některé lepší modely mají Bluetooth konektivitu, která umožní bezdrátově streamovat hudbu z mobilu do modulu, případně vysílat MIDI data do počítače. Konektivita obecně je silnou stránkou e-bicích: téměř všechny mají USB/MIDI výstup, takže je připojíte k PC nebo tabletu a můžete nahrávat přímo do DAW (digitálního studia) nebo použít různé bubenické výukové aplikace. Elektronické bicí tedy snadno nahrají váš výkon – buď přímo modul do interní paměti, nebo skrz počítač. Pro domácího hráče je také super, že může hrát do sluchátek – slyší plnohodnotný zvuk, aniž by rušil rodinu. Hlasitost pro sebe si nastavíte, jak potřebujete (už žádné “paličky přes rim jen abych se slyšel” jako u akustiky). Další vychytávky: elektronické bicí často umožňují nastavit citlivost padů, rychlost odezvy, upravit si ladění zvuků, přidat efekty (reverb, kompresor)– máte tedy plnou kontrolu nad zvukem. Některé moduly dovolují import vlastních samplů, takže si můžete do sady nahrát třeba zvuk vlastního hlasu nebo speciální efekty a spouštět je úderem na pad. Pro domácí cvičení oceníte i drobnosti jako vestavěný ekvalizér (přizpůsobí zvuk vašim sluchátkům), výstup do repro soustavy (když chcete ostatním ukázat, co hrajete, připojíte bedničky) nebo možnost rozšířit sestavu o další pad (mnoho modulů má vstup pro extra činel či tom navíc, takže sadu můžete rozšiřovat s tím, jak rostou vaše nároky). Stručně řečeno, elektronické bicí jsou nabité funkcemi – kromě bubnování samotného vám pomáhají se zlepšovat (metronom, trenér), otevírají svět různých zvuků a snadno je propojíte s okolním světem (PC, telefon, nahrávání, MIDI). Pro technicky založené hudebníky je to ráj – můžete hodiny experimentovat s nastaveními a efekty. A nebo taky ne – můžete je prostě zapnout a hrát „jen tak“ s jedním zvukem, to je na vás.

• Akustické bicí – „funkce“: Uvozovky jsou na místě, protože akustická souprava žádné elektronické funkce nemá – je to čistě hudební nástroj. To ovšem neznamená omezení, spíše jiný přístup. Zvuk akustických bicích je neměnný – máte takový, jaký si ho naladíte a jaký vyplývá z konstrukce bubnů a činelů. Můžete ho ovlivnit výměnou blan, laděním, tlumením (např. tlumicí kroužky, filc na činely), ale nelze stisknout knoflík a mít místo toho jinou sadu. Pro kreativní změnu zvuku lze použít třeba štětky, metličky nebo hot-rod paličky, čímž docílíte tiššího a měkčího zvuku – i to je určitá „funkce“ akustiky, že reaguje na různé typy nástrojů (to elektronika taky zvládne, ale ne úplně stejně – např. špejlové hotrody na gumovém padu neznějí jinak než klasické paličky, modul to nerozliší). Akustická bicí souprava vyžaduje pro cvičení doplňky jako je metronom (externí, např. aplikace v mobilu či klasický cvakající metr), případně playback puštěný z reproduktorů – nic z toho nemá v sobě, musíte si to zajistit. Nahrávání akustických bicích doma je kapitola sama pro sebe: potřebujete mikrofony, zvukovou kartu, nebo aspoň dobrý diktafon – není to tak snadné jako u e-bicí, kde prostě propojíte USB. Akustické bicí také nemají žádné vstupy/výstupy – pokud byste třeba chtěli zvuk svých bubnů slyšet ve sluchátkách, jde to jedině tak, že byste je ozvučili mikrofony a ten zvuk si pustili (což je nepraktické). Zkrátka, akustická souprava je analogová a přímá. Její výhodou je naopak jednoduchost: když si sednete a udeříte, žádná technologie mezi vámi a zvukem nestojí. Pro někoho je to větší svoboda – nemusí se proklikávat moduly, řešit kabely, aktualizace, napájení. Máte bubny a hrajete. Odborně řečeno, akustické bicí nabízejí neomezené variace tónu v závislosti na způsobu hry, zatímco elektronické nabízejí omezené, ale přizpůsobitelné zvuky nezávislé na fyzických vlastnostech soupravy. Akustika vás nic „neučí“ – žádná autometrika, žádná světýlka, zato vás učí uši: musíte sami slyšet, jestli hrajete přesně, sami cítit groove. Je to poctivá škola, kterou nelze ošidit.

Shrnutí výbavy: Pokud chcete bohaté funkce a moderní výhody, volte elektronické bicí – dostanete tréninkové nástroje, tuny zvuků, konektivitu, tichý režim se sluchátky. Jestliže preferujete čistý, tradiční přístup, kde je jen člověk a nástroj, může vás bavit akustická souprava – ale smiřte se s tím, že technologické vychytávky si budete muset dodat externě (např. cvičit s metronomem v mobilu, nahrávat se na mikrofon, atd.). Pro začátečníka mohou být elektronické funkce ohromně užitečné – modul vám ukáže, o kolik milisekund se rozcházíte s klikem, pustí vám do uší doprovodnou basu a kytaru, to vše podpoří motivaci k cvičení. Pokročilý hráč zase ocení čistotu akustiky, kdy se může soustředit na vlastní zvuk. Zvažte, co je pro vás důležité: maximální variabilita a pohodlí (elektronika), nebo autentičnost a jednoduchost (akustika).

Tipy a triky pro tiché domácí hraní

Ať už se přikláníte k jakékoli variantě, nabízí se celá řada řešení, jak v bytě zkrotit hluk a vibrace a jak si obecně zlepšit podmínky pro cvičení. Zde jsou doporučení a vychytávky pro domácí bubnování:

• Antivibrační plošina pod bicí soupravu: Nejúčinnější metoda, jak zabránit přenosu dunění do podlahy, je postavit bicí (akustické i elektronické) na izolovanou plošinu. Domácí variantou je tzv. “tenisákový” riser – dřevěné desky s vloženými tenisovými míčky jako pružinami, případně silná pěnová/molitanová podložka pod deskou. Fórumoví kutilové radí např. 10cm minerální vatu (Rockwool), zespodu tenisáky jako nožičky, nahoře pevnou desku – celek vysoký ~15 cm. Na to dáte soupravu a vibrace se “vybijí” v té platformě namísto do stropu pod vámi. Levnější verze: stará molitanová matrace a na ni dvojitá OSB deska – i to prý výrazně pomůže. Hotovým řešením jsou komerční izolátory (např. Roland NE-10 Noise Eater pod šlapku, nebo větší Noise Eater platformy pod nohy racku). Zkrátka, řešte izolaci od podlahy, zejména pokud máte sousedy pod sebou. Koberec je fajn, ale často příliš tenký– je lepší něco pružnějšího a hrubšího.

• Síťové (mesh) blány na akustické bubny: Chcete-li cvičit na akustické bubny potichu, vyměňte klasické blány za síťované blány (např. Remo Silentstroke, Evans SoundOff). Jsou to jednovrstvé nylonové síťky, které sníží hlasitost bubnu o ~70–80 % při zachování relativně realistického odskoku. Bubny pak téměř nehrají nahlas – slyšíte jen šustivý zvuk úderu, ale můžete cvičit rytmy a techniky. Tyto blány se hodí i v kombinaci s triggry a modulem – můžete tak přestavět akustickou sadu na “tichou” elektronickou (tzv. hybridní bubny). Alternativně existují gumové tlumicí pady pokládané na blány – ty také ztiší bubny, ale pozor, jejich pocit ze hry není moc zábavný (úder se změní v plácnutí bez odrazu). Mesh blána je rozhodně příjemnější řešení. Pokud nechcete permanentně přezouvat bubny, firma RTOM nabízí snímatelné tiché blány Black Hole, které nasadíte na buben a pak zase sundáte. Tak či tak, tiché blány jsou pro bytové hraní skvělá volba – můžete mlátit do “skutečných” bubnů, ale hlasitost bude minimální.

• Tiché činely: Tradiční činely jsou extrémně hlasité a jejich vysoké frekvence prorazí každou zeď. Naštěstí už existují low-volume činely – speciální činely s dírkami (např. Zildjian L80, Sabian Quiet Tone, Meinl Quiet). Tyto činely jsou až o 80 % tišší než běžné činely, protože perforace a tenčí materiál omezují objem zvuku. Přitom si zachovávají podobný feeling a dokonce i přibližný sustain (dozvuk), jen jsou výrazně tišší. Pro domácí cvičení na akustické soupravě jsou tiché činely téměř nutnost, jinak vás klasická bronzová “placka” okamžitě prozradí široko daleko. Low-volume činely ve spojení s mesh blánami umí z akustické sady udělat velmi kultivovaný, ztišený nástroj – a vy si stále udržíte návyk na hraní do kovu. Levnější alternativou jsou gumové nástavce na činely (mute pady), případně obalení činelů textilií nebo lepicí páskou, ale tyto domácí metody snižují hlasitost jen omezeně a hlavně úplně zničí cinkavý charakter činelu. Investice do sady děrovaných tichých činelů (např. sada Zildjian L80 se často prodává v packu hi-hat, crash, ride) se rozhodně vyplatí, pokud to s akustickým hraním v bytě myslíte vážně.

• Sluchátka a odposlech: Pro elektronické bicí určitě pořiďte kvalitní sluchátka. Ideálně uzavřená (closed-back), která dobře izolují okolí – neuniká vám tolik zvuk padů ven a vy neslyšíte rušivé zvuky místnosti. Existují i speciální bubenická sluchátka (např. Vic Firth SIH2) s vyšším útlumem okolí. Ve sluchátkách budete trávit spoustu času, tak ať jsou pohodlná! Kromě toho můžete uvažovat o malém kombu nebo monitoru k e-bicí – ne pro hlasité hraní, ale abyste si občas pustili svůj výkon nahlas nebo zahráli pro rodinu. Ale pozor – zesílit e-bicí na hlasitou úroveň by zase rušilo sousedy podobně jako akustická souprava, takže s tím opatrně. Pro akustické bicí sluchátka využijete zase na ochranu sluchu, případně pro poslech metronomu či play-along hudby při hraní (řeší se to pak tak, že si dáte špunty nebo izolující sluchátka a pod ně pouštíte klik z metronomu – slyšíte tak převážně klik a tlumeně svoje bicí).

• Další doplňky: U akustických bicích v bytě pomůže cvičný pad – malý gumový pad, na který můžete trénovat rytmy a techniku úplně potichu. Když třeba nemůžete hrát večer na celou soupravu, vytáhnete pad a procvičíte si ruce např. u televize. Pro elektronické bicí zase zvažte kobereček pod soupravu (zachytí prach zpod gumových nožek, zabrání klouzání pedálu a trochu utlumí vibrace). Hodit se může i stojan na sluchátka a multiclamp na uchycení tabletu/telefonu k racku, abyste měli cvičební aplikace po ruce. Také pevná bubenická stolička (šroťák) je základ – ať už hrajete na cokoli, potřebujete stabilní posez ve správné výšce.

• Komunikace se sousedy: Technický tip na závěr – buďte chytří a proaktivní. Informujte sousedy o svém hobby, domluvte si vhodné časy, kdy budete cvičit. Někdy dobrá vůle udělá víc než sebelepší tlumení. Ukažte, že děláte opatření (ukažte jim třeba gumové pady, sluchátka) a slíbejte, že po 20. hodině už hrát nebudete. Většina sousedů ocení vstřícnost a snáze vám tolerují občasné rytmy. Navíc sami získáte klid, když víte, že o vás vědí a respektují domluvu.

• Zkušebna mimo byt: Pokud doma přesto nemáte podmínky (například bydlíte v panelu s velmi tenkými stropy a soused se rozčiluje i při úderech do elektronických padů), nezoufejte. Můžete využít zkušebny či učebny – mnohé hudební školy nebo zkušebnové komplexy nabízí pronájem místnosti s bicí soupravou. Například Hudební škola Faktor v Praze má k dispozici učebnu s elektronickou bicí soupravou, kterou si můžete pronajmout na cvičení. Výhodou je, že taková místnost je akusticky upravená a nikomu tam hraním nevadíte. Zkušebna je skvělá i pro občasné zahrání „naplno“ – třeba jednou za týden si zajdete do zkušebny a zahrajete nahlas, abyste ten zážitek taky měli, zatímco doma drtíte techniku potichu. Tato kombinace může být ideální.

Tipy pro efektivní cvičení doma

Mít bicí doma (ať už elektrické či akustické) je jedna věc, ale druhá věc je správně využít čas a podmínky k efektivnímu cvičení. Na závěr tedy několik obecných doporučení jak cvičit na bicí v bytě:

• Pravidelnost a plán: Vymezte si pravidelné časy na cvičení a držte se jich. Kratší denní cvičení (např. 30 minut denně) bývá efektivnější než jednou týdně tříhodinovka. Navíc sousedé snáze tolerují pravidelný režim („Aha, on hraje vždycky od 6 do 7 večer“). Plán vám pomůže pokrýt různé oblasti – rozcvička, technika, naučit se nový groove, zahrát si s muzikou pro radost apod.

• Rozcvička na pad: Začněte vždy pomalu. I v bytě se dá cvičit „na sucho“ – pár minut na cvičný pad rukama a na šlapákovou podložku nohama (může to být i polštář, pokud nemáte speciální tichou šlapku). Rozcvička potichu je fajn ráno nebo večer, když už nemůžete dělat rámus. Připraví vás to na hlavní část hraní.

• Metronom je kamarád: Používejte metronom při cvičení, aspoň část času. U elektronických bicích si zapněte vestavěný metronom nebo Coach funkcionalitu (mívá různé rytmické hry a měření přesnosti). U akustických si pusťte metronom do sluchátek nebo z telefonu. Práce s klikem zlepší váš timing a v bytě vás nic neruší, můžete se na to soustředit.

• Hra s hudbou: Abyste se udrželi motivovaní, hrajte si do oblíbených písniček. Do sluchátek si pusťte skladbu (u e-bicích ideálně přes AUX/Bluetooth přímo do modulu, u akustických třeba jedním sluchátkem hudbu, druhým tlumítkem na ucho na bicí) a zahrajte si s ní. Je to zábavné a rozvíjí to muzikálnost. Existují i aplikace s doprovody a bubenické play-alongy bez bicích – využijte jich.

• Nahrávejte se: Občas si zkuste nahrát své cvičení a poslechnout se. S elektronickými bicími je to hračka – stačí zapojit USB do notebooku a třeba přes jednoduchý program nahrát audio/MIDI, nebo využít interní rekordér modulu. S akustickými to jde třeba na mobil (není to hi-fi, ale pro kontrolu rytmu stačí). Poslechem odhalíte, na čem zapracovat, a také uvidíte pokrok časem.

• Dynamická hra: I když v bytě často budete hrát potichu, procvičujte dynamiku. U elektronických bicích si například snižte citlivost padů nebo ztlumte hlasitost ve sluchátkách, abyste se nutili hrát důrazněji pro silný zvuk – a naopak cvičte i velmi jemné údery pro tiché pasáže. U akustických, pokud používáte tlumení, zkuste občas sundat tlumítka (ve vhodnou dobu) a zahrajte si s plnou dynamikou, ať víte, jak reagovat. Ovládání hlasitosti rukama a nohama je klíčové pro hudebnost – neschovávejte se za fakt, že „stejně to zní potichu“, ale učte se hrát v různých úrovních síly záměrně.

• Lekce a konzultace: I při domácím samostudiu zvažte občasnou lekci s učitelem. Ten poradí s technikou, postavením soupravy, dá vám cviky na míru. Může to být osobně (v hudební škole či u něj ve studiu) nebo online. Například v zmíněné Hudební škole Faktor nabízejí individuální lekce hry na bicí – můžete si vyzkoušet jak elektronickou, tak akustickou soupravu, vše pod vedením zkušeného lektora. Investice do pár lekcí se vrátí v podobě lepších návyků a rychlejšího pokroku.

• Trpělivost a respekt k okolí: Nakonec pamatujte, že cvičení dělá mistra, ale nesmí dělat „nepřítele“ z vašich sousedů. Buďte trpěliví – výsledky přijdou postupně. A mějte respekt k okolí: i s elektronickými bicími hrajte v rozumné hodiny, necvičte údery do gumy o půlnoci (i tlumené zvuky se v tichu nesou). Když budete ohleduplní a zároveň důslední v cvičení, vybudujete si doma skvělé podmínky a všichni budou spokojeni.

Závěr: kterou soupravu zvolit?

Elektronické vs. akustické bicí – co je tedy lepší pro domácí hraní? Neexistuje jednoznačná odpověď pro všechny, ale můžeme to shrnout následovně:

• Elektronické bicí jsou ideální, pokud potřebujete ticho, úsporu místa a moderní funkce. Do bytu jsou zpravidla první volbou – umožní vám cvičit kdykoli, nerušit okolí a využít všechny výhody technologie (různé zvuky, metronom, nahrávání, sluchátka). Údržba je snadná a přenosnost dobrá. Motivačně mohou pomoci vestavěné trenérské programy a možnost hrát si s oblíbenou hudbou. Negativem může být vyšší pořizovací cena za kvalitní model a lehce odlišný pocit ze hry – ale tyto kompromisy jsou malé v porovnání s tím, že můžete vůbec v bytě hrát. Volte elektronickou sadu, pokud: bydlíte v paneláku nebo rodinném domě s tenkými stěnami, máte omezený prostor, chcete cvičit často a v různou dobu, nevadí vám zvuk ve sluchátkách a chcete využít i výhodnou pomůcek (např. pro začátečníka je super mít ukazatel rytmické přesnosti).

• Akustické bicí volí doma ti, kdo mají specifické podmínky nebo priority: například máte dobře odhlučněnou místnost (sklep, zkušebnu), bydlíte v domě na samotě nebo máte tolerantní sousedy a můžete hrát jen v určitou dobu. Akustická souprava vám dá nenahraditelný pocit a zvuk – pro mnohé bubeníky je to prostě “to ono”. Také je to vhodná volba, pokud primárně chcete hrát naživo s kapelou a doma jen občas cvičit – pak si možná raději zvykáte na reálný zvuk nástroje. Volte akustiku, pokud: máte možnost hrát hlasitě alespoň v omezeném čase, preferujete tradiční zážitek, nevadí vám investovat do tlumení (mesh blány, tiché činely), a chcete se věnovat i řemeslu ladění a péče o bubny. Akustické bicí také dávají smysl, pokud již jednu sadu máte (např. zdědili jste nebo koupili levně) a chcete ji jen upravit pro byt (ztlumit) – pak nemusíte hned kupovat elektronickou, ale využijete, co máte.

Mnoho bubeníků nakonec zjišťuje, že ideální je mít oboje: Elektronickou soupravu na tiché domácí cvičení a akustickou pro zkoušky, koncerty nebo víkendové “zařezání” nahlas. Ne každý si to ale může dovolit – finančně ani prostorově. Proto dobře zvažte, co je pro vás teď prioritou. Pokud chcete hlavně cvičit a zlepšovat se a omezit hluk, s elektronickými bicími neuděláte chybu. Jestli sníte o autentickém zvuku a máte kde ho realizovat, akustická sada vám přinese velkou radost (jen počítejte s komplikacemi v bytě).

Ať už si vyberete jakkoli, hlavní je, že budete moct hrát. Jak trefně říká Drumeo: „Nejlepší vybavení na světě je vám k ničemu, když na něj nemůžete hrát. Krása elektronické sady je v tom, že můžete odbubnovat hodiny cvičení, aniž byste naštvali rodiče, spolubydlící nebo sousedy…“. Rozhodnutí tedy přizpůsobte své situaci a cílům – pokud vás limituje hluk, elektronika vám otevře dveře k neomezenému cvičení; pokud ne, klidně začněte na akustické soupravě a užijte si ten pravý bubenický rachot. V obou případech platí, že důležitější než typ soupravy je vaše nadšení a píle. Bubnování je úžasný koníček – a když se vypořádáte s praktickými překážkami (jako jsou hluk a prostor), čeká vás doma spousta skvělých chvil za bicími! Tak do toho – a nezapomeňte, že pokud si nejste jistí, vždy si můžete obě varianty vyzkoušet na vlastní paličky, například v hudební škole nebo obchodě, a teprve pak se rozhodnout. Hodně štěstí a příjemné hraní doma!